neděle 9. prosince 2018

Jak jsem se učila myslet kriticky



Pokud bych měla za letošní podzim shrnout, co mne nejvíce nadchlo, budou to jistě kurzy kritického myšlení. Chtěla jsem se na ně přihlásit už před delší dobou, ale okolnosti byly bohužel proti tomu. Zadařilo se až letos. A vůbec nelituji. Naopak. Říkám si, proč se mi nepodařilo zúčastnit se kurzů již dříve. Mé hodiny by totiž mohly být zajímavější již dříve. Ale pěkně popořádku.
Kritické myšlení, druh myšlení, který je v současné době tolik potřeba, stále do škol teprve nachází svou cestu. Díky za takové kurzy, jejichž účastníkem jsem mohla být, za to, že nás učitele vedou k pochopení toho, jak do tohoto myšlení pořádně proniknout. RWCT (Reading and Writing for Critical Thinking) je rozšířené zejména v kruzích učitelů českého jazyka či učitelů prvního stupně, nebo alespoň tak já to kolem sebe vnímám. I tak jsem se já, zejména za zeměpis, chtěla stát součástí. Říkala jsem si, že i v zeměpisu musí existovat mnoho příležitostí pro rozvoj kritického myšlení. A opravdu ano, tento základní 24hodinový kurz mě utvrdil v tom, že všechny aktivity lze zapasovat nejen do zeměpisu, ale snad do všech předmětů bez rozdílu věku žáků.
Kurz byl prožitkový, všechny aktivity jsme zkoušeli na sobě, což je klíčová věc. Aktivity z kurzu jsme rovnou mohli aplikovat do výuky a „ začerstva“ je tak ozkoušet. Na kurzu se sešli samí nadšenci jako já, byla zde skvělá atmosféra. Nejlepší ze všeho však byla paní lektorka, která si zaslouží obdiv za její nápaditost, nadhled, přístup.

Co si z kurzu odnáším?

Že čtení a psaní se nepojí jen s hodinami českého jazyka. Jsou tím nejdůležitějším, s čím se žáci seznamují. Jsou tím, s čím se v reálném životě budou žáci potkávat nejvíce.

Že čtení stále nabývá na významu. Obklopuje nás stále více informací, se kterými se musíme učit pracovat, ověřovat je, musíme umět číst mezi řádky.

Že psaní je vlastně tou nejvyšší kognitivní činností. A proto je potřeba žáky systematicky učit psát nejen v hodinách slohu.

Že ta Bloomova taxonomie na vejšce přeci jen nebyl takový nesmysl, jak jsem si myslela. A hle, už ji využívám a budu se díky ní snažit své žáky posouvat k jejím vyšším cílům.

Že bychom už OPRAVDU měli pochopit, že výuka není jen o znalostech, ale o pochopení, o dovednostech, o komplexnosti, o postojích.

Že se mi teoretické poznatky podařilo aplikovat do přípravy, která se líbila mně, žákům! i ostatním účastníkům kurzu. A to pak člověka motivuje!

Že budu dále více zařazovat do hodin ty „zvláštní věci“ jako model E-U-R, tedy třeba volné psaní, desetiminutové pojednání, brainstorming, kolotoč, INSERT, poslední slovo patří mně, metodu práce v domovských a expertních skupinách a podobně.

Že to s českým školstvím nevypadá zas tak špatně :). Tolik inspirativních učitelů, se kterými jsem měla možnost se během kurzu setkat, mě opravdu utvrdilo v tom, že tu jsou učitelé, kteří svou práci prostě dělají dobře. A dobře znamená, že o své práci přemýšlejí, že rozvíjejí myšlení žáků různými metodami, že jsou kreativní, že berou svou práci jako poslání.

Jsem moc ráda, že jsem se kurzu mohla zúčastnit. Byly to krásné čtyři soboty, které mne nesmírně inspirovaly a motivovaly do další práce. Všem vřele doporučuji.