Mé nadšení z kurzů kritického myšlení promítnuté do konkrétní vyučovací hodiny.
Metodika
Pracovní list
Obrázky - evokace
čtvrtek 27. prosince 2018
neděle 9. prosince 2018
Jak jsem se učila myslet kriticky
Pokud bych měla za letošní podzim shrnout, co mne nejvíce
nadchlo, budou to jistě kurzy kritického myšlení. Chtěla jsem se na ně
přihlásit už před delší dobou, ale okolnosti byly bohužel proti tomu. Zadařilo
se až letos. A vůbec nelituji. Naopak. Říkám si, proč se mi nepodařilo
zúčastnit se kurzů již dříve. Mé hodiny by totiž mohly být zajímavější již
dříve. Ale pěkně popořádku.
Kritické myšlení, druh myšlení, který je v současné době
tolik potřeba, stále do škol teprve nachází svou cestu. Díky za takové kurzy, jejichž
účastníkem jsem mohla být, za to, že nás učitele vedou k pochopení toho,
jak do tohoto myšlení pořádně proniknout. RWCT (Reading and Writing for
Critical Thinking) je rozšířené zejména v kruzích učitelů českého jazyka
či učitelů prvního stupně, nebo alespoň tak já to kolem sebe vnímám. I tak jsem
se já, zejména za zeměpis, chtěla stát součástí. Říkala jsem si, že i v zeměpisu
musí existovat mnoho příležitostí pro rozvoj kritického myšlení. A opravdu ano,
tento základní 24hodinový kurz mě utvrdil v tom, že všechny aktivity lze
zapasovat nejen do zeměpisu, ale snad do všech předmětů bez rozdílu věku žáků.
Kurz byl prožitkový, všechny aktivity jsme zkoušeli na sobě,
což je klíčová věc. Aktivity z kurzu jsme rovnou mohli aplikovat do výuky
a „ začerstva“ je tak ozkoušet. Na kurzu se sešli samí nadšenci jako já, byla
zde skvělá atmosféra. Nejlepší ze všeho však byla paní lektorka, která si
zaslouží obdiv za její nápaditost, nadhled, přístup.
Co si z kurzu odnáším?
Že čtení a psaní se nepojí jen s hodinami českého
jazyka. Jsou tím nejdůležitějším, s čím se žáci seznamují. Jsou tím, s čím
se v reálném životě budou žáci potkávat nejvíce.
Že čtení stále nabývá na významu. Obklopuje nás stále více
informací, se kterými se musíme učit pracovat, ověřovat je, musíme umět číst
mezi řádky.
Že psaní je vlastně tou nejvyšší kognitivní činností. A proto
je potřeba žáky systematicky učit psát nejen v hodinách slohu.
Že ta Bloomova taxonomie na vejšce přeci jen nebyl takový
nesmysl, jak jsem si myslela. A hle, už ji využívám a budu se díky ní snažit
své žáky posouvat k jejím vyšším cílům.
Že bychom už OPRAVDU měli pochopit, že výuka není jen o
znalostech, ale o pochopení, o dovednostech, o komplexnosti, o postojích.
Že se mi teoretické poznatky podařilo aplikovat do přípravy,
která se líbila mně, žákům! i ostatním účastníkům kurzu. A to pak člověka
motivuje!
Že budu dále více zařazovat do hodin ty „zvláštní věci“ jako
model E-U-R, tedy třeba volné psaní, desetiminutové pojednání, brainstorming, kolotoč,
INSERT, poslední slovo patří mně, metodu práce v domovských a expertních
skupinách a podobně.
Že to s českým školstvím nevypadá zas tak špatně :). Tolik inspirativních učitelů,
se kterými jsem měla možnost se během kurzu setkat, mě opravdu utvrdilo v tom,
že tu jsou učitelé, kteří svou práci prostě dělají dobře. A dobře znamená, že o
své práci přemýšlejí, že rozvíjejí myšlení žáků různými metodami, že jsou
kreativní, že berou svou práci jako poslání.
Jsem moc ráda, že jsem se kurzu mohla zúčastnit. Byly to
krásné čtyři soboty, které mne nesmírně inspirovaly a motivovaly do další
práce. Všem vřele doporučuji.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)