Zeměpis, na rozdíl
od ostatních předmětů, představuje obor stojící „na pomezí“ dvou věd. Není
řazen čistě mezi přírodní vědy, ale zároveň ani mezi ty humanitní. Samotní zeměpisáři
také nejsou jednotní v tom, kam ho přesně zařadit. Někteří berou jeho
zmíněné postavení jako negativum. Není lepší ale využít toto zajímavé postavení
spíše naopak?
U českých
učitelů zeměpisu se častěji setkáváme s pojetím spíše přírodním. Důraz
kladou zejména na propojení s přírodopisem. To je bez pochyby logické,
neboť předměty jsou si v mnoha ohledech podobné a vzájemně se propojují.
Na druhou stranu ale v jejich pojetí často chybí návaznost na dějepis a
zejména na výchovu k občanství. Že ta zde nemá co dělat? Ale má, a možná
více než si mnozí vůbec dovedou představit.
Nabízí
se otázka, zda v dnešní době nestojí za to přiblížit se v zeměpisu
trochu více k humanitnímu pojetí. Přeci jenom se v každodenním běžném
životě setkáváme spíše s tématy kolem obyvatelstva (migrace, náboženská
situace, národnostní otázky), hospodářství (vyspělost jednotlivých států,
výměna zboží, hospodářská pomoc) či politiky (rozdělení moci ve světě,
mezinárodní politická uskupení a organizace), apod. A tato témata zasahují
právě do pojetí humanitního.
Platí
„všeho s mírou“, tedy měli bychom se v zeměpisu střídmě dívat na jeho
přírodní i humanitní část, aby zeměpis byl zeměpisem. Nicméně z výše
popsaného vyplývá potřeba přiblížit se pojetí humanitnímu, se kterým se
v českém zeměpisu tolik nepočítá. Konečně se nabízí otázka, proč zeměpis
jinak, kriticky. Protože při přemýšlení nad tématy humanitně pojatými, je vždy
potřeba uvažovat kriticky, nezávisle, ne povrchně. Uvažovat kriticky znamená i
argumentovat či diskutovat. Umějí toto naši žáci? Spíše umějí nazpaměť se
naučit pojmy a definice a vzápětí je zapomenout (zejména pojmy a definice právě
z té přírodní části zeměpisu). Tím nezlehčujme potřebu učit se základní
pojmy a definice nazpaměť, protože základní pojmy a definice jsou nutností a základem
pro kritické myšlení – bez nich by to nešlo.
Neomezujeme se
ale někdy při výuce právě jen na ně? Zopakujeme téma z minulé hodiny –
uvedeme téma nové hodiny – vyložíme fakta, pojmy, definice – zapíšeme,
memorujeme – zopakujeme – zakončíme hodinu – příště opět upevníme, zopakujeme. Propojí
si tímto modelem žáci informace, které jim předáváme? Nechtělo by to trochu
více aplikace, analýzy a syntézy? Nezaobíráme se koneckonců jen zapamatováním a
porozuměním? A proto zkusme to jinak, kriticky!
Tento blog vznikl proto, že chce ukázat možné přístupy, metody a nápady do hodin zeměpisu, snaží se přicházet s aktivitami oživujícími hodiny. Rozhodně tento blog nepřichází s úplně originálními metodami či nápady. Snaží se je ale přiblížit a ukázat, jak je do hodin začlenit, jak je uzpůsobit. Metodické podpory do hodin zeměpisu se mnoho nedostává, není ani mnoho školení, kde by učitelé získali nějaký nový impuls. Proto alespoň v rámci blogu budu zveřejňovat aktivity, které se mi v průběhu hodin osvědčily či mi přišly zajímavé. Budu je nabízet jako možnou inspiraci i dalším učitelům, kteří stejně jako já chtějí své hodiny oživit. Budu ráda za jakékoli komentáře či další nápady :).
Tento blog vznikl proto, že chce ukázat možné přístupy, metody a nápady do hodin zeměpisu, snaží se přicházet s aktivitami oživujícími hodiny. Rozhodně tento blog nepřichází s úplně originálními metodami či nápady. Snaží se je ale přiblížit a ukázat, jak je do hodin začlenit, jak je uzpůsobit. Metodické podpory do hodin zeměpisu se mnoho nedostává, není ani mnoho školení, kde by učitelé získali nějaký nový impuls. Proto alespoň v rámci blogu budu zveřejňovat aktivity, které se mi v průběhu hodin osvědčily či mi přišly zajímavé. Budu je nabízet jako možnou inspiraci i dalším učitelům, kteří stejně jako já chtějí své hodiny oživit. Budu ráda za jakékoli komentáře či další nápady :).
Žádné komentáře:
Okomentovat